O Carlu Rogersovi a PCA

Carl Ransom ROGERS (1902-1987) byl americký psycholog, psychoterapeut a profesor na univerzitách v Ohiu, Chicagu a Wisconsinu. Patřil mezi zakladatele a nejvýznamnější představitele humanistické psychologie. 

Hovoří se o něm jako o "tichém revolucionáři", protože se svým originálním přístupem zasloužil o změnu pohledu na člověka a také na to, jak lze přistupovat k člověku, kterému chceme pomoci. Je autorem psychoterapeutického směru na člověka zaměřeného přístupu (The Person Centered Approach - zkratkou PCA) - můžete se setkat i s pojmem rogersovská nebo rogeriánská psychoterapie. Rozvinul také techniku skupinových psychoterapeutických setkání a jeho přístup byl základem pro nedirektivní terapii hrou (Play therapy), jejíž autorkou je Virginia Axline. Zabýval se problematikou svobodného vzdělávání, sociálními a politickými konflikty, v závěru života měl blízko k taoismu.

Psychoterapie podle Carla Rogerse klade důraz na empatické naslouchání, respekt a akceptaci klienta. Velkou roli zde hraje důvěra v klienta a v jeho schopnosti. Terapeut zde není expert na život klienta, je to vždy klient, který zná svůj život nejlépe. 

Jedna z hlavních myšlenek je, že každý člověk má v sobě obrovský přirozený potenciál porozumět sám sobě a svému prožívání. Máme schopnost změnit své životní postoje, své sebepojetí i své chování. Stává se však, že se v životě nalezneme v okamžiku, kdy je tato tendence potlačena a my nevíme, kudy kam. Může nás zaskočit náročná životní situace, stres, komplikované vztahy apod. Dostaneme-li však vhodné podmínky, jsme znovu schopni nalézt důvěru ve své schopnosti, plně žít a řídit svůj život. Terapeut je zde tedy proto, aby klientovi vytvořil vhodné podmínky, které směřují k uzdravení, růstu a rozvinutí jeho potencionálu.

Přístup Carla Rogerse a jeho myšlenky jsou natolik univerzální, že mohou být prospěšné pro jakýkoliv mezilidský vztah: mezi rodičem a dítětem, učitelem a žákem či mezi partnery. Byl prvním, kdo v psychoterapii začal využívat audionahrávek, a vědecky zkoumal, které momenty jsou v terapii klíčové pro klientův růst a změnu. C. Rogers zastával optimistický pohled na člověka a měl hlubokou víru v jeho schopnosti. Tvrdí, že pokud se lidé někdy projevují negativně, pak v té době nejednají v souladu se svou pravou vnitřní podstatou.